Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Halucinogenní synthpop říznutý velmi agresivními ambientními plochami, které vám snadno zatemní vědomí. Tohle doma nezkoušejte! Budete mít barevnou depresi plnou sytě temných odstínů. Nepřestane vás provázet chuť zajít si do lesa natrhat košík muchomůrek s červenými kloboučky a uspořádat muscimolovou párty za rytmu PIČI Z HOVEN, ze které se nikdy neprobudíte. Pamatujte si. Varoval jsem vás!
Tuto čarodějnickou taneční hipsterskou diskotéku vytvořil brněnský odštěpek z fakulty výtvarných umění. Celá deviantní hudební kolekce je vystavěna na sythpopové konstrukci modelu osmdesátých let, do které namleli hudební vizi pokřivenou surrealismem, naivismem i dadaismem. Výsledek je kořeněn poctivou dávkou noisu i industriálu, který však zůstává na povrchu jako dekadentní přízdoba elektronických písniček s nesmlouvavou atmosférou. Výsledek je kupodivu návykový, temně morbidní a hypnotický. I přes infantilně stavěné neškolené vokály a triviální minimalismem ořezané texty je „Doom na kraji lesa“ dílem, které nepůsobí úsměvně nebo jakkoliv plytce. Grafici vědí jak pracovat s atmosférou a lehce vás dostanou přesně tam, kde vás chtějí mít.
Chtějí šokovat na více frontách. V první linii samozřejmě svým názvem a to se jim i daří. Ať už jde o to, že jejich koncerty na Slovensku provázely i reakce politiků a to nikoliv díky cover verzi slovenské hymny, ale díky kontroverznímu názvu nebo faktu, že na mnohých místech se musí název kapely zkracovat na PzH nebo ◊►≈. Pro mě jeden z domácích počinů roku 2012 na domácí alternativní scéně.
Tuomas Saukkonen se svou náladovou variací na finskou zimu opět nešlápl úplně vedle. Má to svou specifickou atmosféru, jen vokál stále jaksi nevýrazně plochý. Na působivější album "Waves" (2020) to nemá, ale i tak celkem příjemné.
Finská zpěvačka Rioghan Darcy na druhém albu svého projektu pokračuje v mnohotvárné rock/metalové alternativě, kde dokáže kombinovat poprockové melodie s vyhrocenou progresí i emotivní gothicou. Hodně náladové a návykové album.
Štve vás, že Neige je moc zasněný a Herbst zase rozněžnělá bábovka? Zkuste ALIÉNATION a zavzpomínejte si na staré ALCEST, LANTLÔS, FEN a nebo AMESOEURS. Němci se věnují tradičním post-BM / shoegaze recepturám, ale občas se dotknou i melancholického DSBM.
SACRED NOOSE se věnují death/doom/black metalu v jeho extrémní, nebezpečné podobě. "Vanishing Spires" je dílo dostatečně disonantní, hrubozrnné, ale současně nasáklé poctivou dávkou siřičitanů. Variabilní vokály rovněž stojí za to. Album dle mého gusta.
Američané dobrovolně uvízli v bažině devadesátkového sludge metalu a je jím v ní dobře. Dobře je i nám - jejich posluchačům. Má to tah odspodu, střední tempa válcují, zvuk neméně a nechybí tomu i několik pod kůži se dostávajících motivů. Moc dobrá práce!
Další deska projektu Kalle Wallnera, kytaristy německých progrockerů RPWL, je oproti domovské skupině živější a hardrockovější, takže zde nedominují PINK FLOYD nálady jako u RPWL. A je to příjemný kytarový progrock místy až s metalovým feelingem.
Můžeme se radovat z fajn zvuku a návratu Mika za soupravu, nebo si taky otevřeně přiznat, že i přesto není novinka nic než prázdná nádoba plná honění trika a okázalých omalovánek bez silných nápadů. Six Degrees, z nějž někdo odčerpal všechny silné nápady.