Halucinogenní synthpop říznutý velmi agresivními ambientními plochami, které vám snadno zatemní vědomí. Tohle doma nezkoušejte! Budete mít barevnou depresi plnou sytě temných odstínů. Nepřestane vás provázet chuť zajít si do lesa natrhat košík muchomůrek s červenými kloboučky a uspořádat muscimolovou párty za rytmu PIČI Z HOVEN, ze které se nikdy neprobudíte. Pamatujte si. Varoval jsem vás!

Tuto čarodějnickou taneční hipsterskou diskotéku vytvořil brněnský odštěpek z fakulty výtvarných umění. Celá deviantní hudební kolekce je vystavěna na sythpopové konstrukci modelu osmdesátých let, do které namleli hudební vizi pokřivenou surrealismem, naivismem i dadaismem. Výsledek je kořeněn poctivou dávkou noisu i industriálu, který však zůstává na povrchu jako dekadentní přízdoba elektronických písniček s nesmlouvavou atmosférou. Výsledek je kupodivu návykový, temně morbidní a hypnotický. I přes infantilně stavěné neškolené vokály a triviální minimalismem ořezané texty je „Doom na kraji lesa“ dílem, které nepůsobí úsměvně nebo jakkoliv plytce. Grafici vědí jak pracovat s atmosférou a lehce vás dostanou přesně tam, kde vás chtějí mít.

Chtějí šokovat na více frontách. V první linii samozřejmě svým názvem a to se jim i daří. Ať už jde o to, že jejich koncerty na Slovensku provázely i reakce politiků a to nikoliv díky cover verzi slovenské hymny, ale díky kontroverznímu názvu nebo faktu, že na mnohých místech se musí název kapely zkracovat na PzH nebo ◊►≈. Pro mě jeden z domácích počinů roku 2012 na domácí alternativní scéně.